Od 18. března se žáci šesté třídy starali o housenky Martináče pajasanového. Pomáhali pro ně shánět potravu, hlídali dostatečnou vlhkost a pravidelně čistili akvárium. Už po týdnu byla jejich snaha odměněna, když mohli sledovat, jak se první housenka mění v kuklu. Během následujícího týdne se zakuklily ještě další dvě housenky. Potom už nezbývalo než trpělivě čekat…

Téměř po měsíci – 20. dubna jsme se mohli radovat z vylíhnutí prvního motýla a 28. dubna se vylíhl motýl i z poslední kukly. A jak náš „chov“ hodnotili sami žáci?

„Překvapilo mě, kolik toho housenky sežraly. Motýl už zase nepřijímá potravu vůbec, je nenáročný.“ V. N.

„S housenkami bylo dost práce. Každý den jsme jim třikrát dávali čerstvé listy ptačího zobu a rosili je a třikrát za týden jsme čistili akvárium. Dospělé motýly jsme pojmenovali Datart a Tatar.“ B. D., M. M. a M. R.  

„Líbilo se mi zbarvení housenek a bylo zajímavé sledovat celý proces a všechny změny.“ V. B.

„Dospělí motýli se mi moc líbili, nikdy jsem je takhle zblízka neviděl.“ P. B.

„Mrzí mě, že dospělý motýl žije jen krátce. Bavilo mě, že jsme je mohli chovat ve třídě.“ J. K.

„Překvapilo mě, že se motýl nebál mi vlézt i na prst.“ H. K.  

Děkujeme paní Janě Pecinové, která nám věnovala housenky k chovu! 

Ludmila Málková