O školství a školách v Krucemburku

Rok založení školy v Krucemburku není znám. Jisté však je, že  zde škola byla již v době předbělohorské, neboť se tehdejší obyvatelstvo hlásilo po náboženské stránce k českým bratřím, a ti byli známi svou podporou vzdělanosti. Je však velmi pravděpodobné, že zde škola byla již před koncem 14. století, neboť v historických pramenech se uvádí Krucemburk r. 1385 jako městys s farním kostelem. V té době náleželo ke zdejší farnosti, kromě Krucemburku, dalších 16 vesnic, samot a dvorců, a to od Branžova (dnešního Branišova) a Bílku až po Vortovou. Je tedy téměř jisté, že tak velká farnost měla svou školu.

Do roku 1870 náležela krucemburská škola k polenskému vikariátu.

První písemná zmínka o krucemburské škole však pochází až z roku 1664. Toho roku
30. října, jak se říká v nejstarší krucemburské matrice, byl pochován kantor krucemburský Jan Julian. Zemřel, jak se dále rozvádí, na následky nachlazení.

Kde původně škola stála, není známo. Jisté však je, že r. 1740 byla školní budova vedle schodů do kostela. Zmínka o této škole pochází z Pamětní knihy městečka Krucemburku,a to v souvislosti s příchodem oddílů saského vojska do městečka. Dovídáme se tam, že velitel vojska generál Polencz byl ubytován v katolické faře, zatímco jeho pobočník vedle ve škole.

Roku 1777 však, dle zápisu v téže knize, byla postavena nová, avšak celá dřevěná škola.Tak se stalo, že r. 1796 celá budova školy shořela. Celý rok se potom vyučovalo v domě č. 97 u Jakuba Pátka. Avšak již r. 1797 byla vystavěna nová školní budova, z větší části zděná, za 693 zlatých. Škola měla jednu učebnu s deseti lavicemi a katedrou, byt pro učitele a chlév pro dobytek. Plánek této školy je dochován v tzv. Pamětní knize školy krucemburské. Roku 1821 byla tato budova z nákladu školního patrona knížete Ditrichsteina opravena. Menší částkou na opravu také přispěly přiškolené obce.

Až do r. 1853 byla škola jednotřídní. Když však měla být zřízena škola dvoutřídní a bylo nutné pro ni postavit novou budovu, je až nepochopitelné, že někteří významní představitelé obce se proti tomu postavili a pokládali vzdělání za zbytečné. Z té doby je znám výrok faráře a vikáře krucemburského Františka Schuberta, muže velmi vzdělaného a učeného, který proti stavbě školy vystoupil a usiloval o to, aby zůstalo vše při starém. Ten říkával: „Dítě se má ve škole tolik pouze naučiti, co by ze školy vyjdouc, za rok zapomnělo."Bylo však zásluhou tehdejšího purkmistra Augustina Skřivana, že bylo přikročeno ke stavbě nové školy. R. 1853 byla dosavadní škola jako životu nebezpečná stavba stržena a do r. 1855 bylo vyučováno v soukromých domech.

Místo pro novou školu bylo zakoupeno krucemburskou obcí od rolníka Josefa Losenického z domu č. 109. R. 1855 byla nová školní budova vysvěcena. Náklad na novou stavbu činil 7 126 zlatých a byl uhrazen z větší části knížetem Josefem Františkem Ditrichsteinem, který přispěl 5 040 zlatými a přiškolenými obcemi, které věnovaly na stavbu školy 2 086 zlatých. Budova byla jednopatrová s břidlicovou střechou, se žulovými schody, které byly opatřeny železným zábradlím. V patře byly dvě učebny, v přízemí byt řídícího učitele o dvou pokojích, kuchyni, komoře, čeledníku a sklípku a dále byt mladšího učitele.

R. 1873 byla škola rozšířena na trojtřídní. Nová třída byla zřízena z bytu mladšího učitele a komory od bytu řídícího učitele. Nad vchod školy byla umístěna kovová deska s nápisem od Václava Hanky:

"Cvičená mládež,
obliba Bohu,
blahobyt obce,
ozdoba vlasti."

R. 1878 byla škola rozšířena na čtyřtřídní. Nová učebna byla zřízena ze dvou pokojů bytu řídícího učitele. Z ostatních místností téhož bytu byl sestaven byt pro školníka. Vyučování v této třídě však začalo teprve 18. února r. 1878. Roku 1883 byla škola rozšířena na pětitřídní. Pro novou třídu byla najata místnost v domě č. 101 (dům, ve kterém je dnes prodejna Elko). V roce 1885 byla zřízena dívčí pobočka pro pátou třídu. Místnost pro tuto pobočku byla získána v domě č. 4 (dům stál v místech, kde je nyní budova bývalé pekárny).

Dne 27. dubna 1893 při hrozném požáru městečka lehla popelem i školní budova. Po celý rok se vyučovalo v najatých místnostech v celém městečku. 30. září 1894 však byla vysvěcena nová školní budova, která byla postavena nákladem 18 000 zlatých. Nová budova měla 6 učeben, 2 kabinety, sborovnu a byt řídícího učitele.

Již r. 1885 byla při škole zřízena školní zahrada, která byla r. 1895 rozšířena.

R. 1909 žádala obec o zřízení měšťanské chlapecké školy. Ta však byla zřízena až po skončení 1. světové války. Roku 1914 však byla v Krucemburku zřízena tzv. živnostenská škola pokračovací.

Do roku 1664 náležely ke zdejší škole: Krucemburk, Ransko (Staré i Nové), Hluboká, Ždírec, Kohoutov, Benátky, Chlum a Košinov.

R. 1772 odpadl Chlum s Košinovem, r. 1873 Hluboká, r. 1887 Ždírec, kde se r. 1890 začalo vyučovat v nové škole.

Kolem roku 1900 náležely ke škole: Krucemburk, obě Ranska, Kohoutov, Horní Benátky (Dolní Benátky náležely ke Chlumu) a hájovna Rychtářka.

V letech 1853 - 1872 docházelo průměrně do dvoutřídní školy 300 dětí. V letech 1873 -1877 byla průměrná docházka do trojtřídní školy 350 dětí. Do čtyřtřídní školy docházelo v letech 1878 – 1882 420 dětí. V pětitřídní škole bylo v letech 1883 -1885 průměrně vyučováno 430 dětí a v pětitřídní škole s pobočkou v letech 1886 – 1890 450 dětí.

Po odškolení Ždírce počet dětí v letech 1891 - 1897 klesl na 380. R. 1910 docházelo do školy 347 dětí.
Kromě veřejné státní školy byla v Krucemburku již od r. 1784 církevní škola protestantská - evangelická. Významnou zásluhu na založení této školy měl protestantský kazatel Jan Laho, který také do této školy pozval prvního učitele z Uher.

Zpočátku však škola neměla potřebnou učebnu. Vyučovalo se tedy na nejrůznějších místech. Nejdříve to byla bohoslužebná místnost, která byla najata v panském špýchaře. Dnes je tato budova součástí koželužny. V r. 1778 byla v městečku postavena nová šatlava. Ještě r. 1784 dostala škola svou vlastní budovu, a to právě nedávno postavenou obecní šatlavu. Celých 35 let se vyučovalo v této dřevěné chaloupce. Později byl na jejím místě postaven kamenný domek. Avšak ani tato škola dlouho nevyhovovala, proto bylo na základě nařízení c. k. školních úřadů r. 1887 přikročeno ke stavbě nové budovy. Ta byla postavena v letech 1888 – 89 nákladem 8 521 zlatých. 1. května r. 1890 se zde začalo vyučovat. Následujícího roku 1891 byla škola rozšířena na dvoutřídku.

Evangelická škola KrucemburkJako škola soukromá neměla stanovený školní obvod. Kolem r. 1850 chodily do této školy děti z Krucemburku, Hluboké, Ždírce, obojího Ranska, Kohoutova a Benátek. Roku 1848 bylo v této škole zapsáno 97 dětí, r. 1868 96 dětí, r. 1909 89 dětí.

V r. 1919 byla tato soukromá církevní škola zrušena.

O prázdninách r. 1906 od 12. července do 15. září bydlel v budově evangelické školy profesor T. G. Masaryk se svou rodinou. Ve dne vyřizoval jako redaktor „Naší doby" došlé poštovní zásilky. Po svačině chodívala celá rodina na vycházku do okolí. V neděli pan profesor přednášel v některém okolním městě. Večer před odjezdem uspořádal pan profesor přednášku pro místní obyvatele. Po dvě hodiny mluvil o konzumní a odborové organizaci, o náboženské a ženské otázce a o alkoholismu.

V témže roce, kdy byla zrušena evangelická škola, byla v Krucemburku zřízena škola měšťanská, a to 1. a 2. třída. Protože v původní veřejné škole již nebyly volné místnosti, byly dvě třídy, a to 1. a 3. přemístěny do bývalé školy evangelické. Počátkem školního roku 1923 - 24 byla původní měšťanská škola chlapecká přeměněna na smíšenou a docházka do měšťanské školy se stala povinností i pro dívky.

V průběhu třicátých let se stabilizoval počet tříd obecné školy na pět a měšťanské školy na tři třídy. Tím se stalo, že dosavadní školní budovy přestaly vyhovovat a bylo tedy uvažováno o stavbě nové školy. Projekt nové školy byl zadán staviteli Kleinovi z Hlinska. Než však bylo možné stavbu zahájit, vypukla 2. světová válka a ze stavby nové školy z pochopitelných důvodů sešlo.

Obecná škola Krucemburk

V době světové války se tedy dále vyučovalo ve dvou budovách, a to v původní veřejné, tj. státní škole, která se nacházela na místě dnešní prodejny Jednoty - samoobsluhy, a v budově bývalé evangelické školy, která je nyní využívána pro bytové účely. Tato situace trvala do 23. ledna r. 1945. Toho dne začaly události, které navždy zůstanou smutnou stránkou historie naší obce. V časných ranních hodinách obklíčily německé vojenské jednotky SS a gestapa celou obec a začalo zatýkání občanů z Krucemburku a z blízkého okolí podezřelých ze spolupráce s partyzány. Tato akce se významnou měrou dotkla i školy, neboť děti ze sousedních obcí, které šly ráno do školy, nebyly odpoledne puštěny domů. Stejně tak
se vedlo i jejich rodičům, kteří si pro ně odpoledne přicházeli. Teprve večer si mohli rodiče odvést děti domů.

Od té doby však přestalo pravidelné vyučování. Obě školní budovy byly zabrány pro vojenské účely. Ve školách byly ubytovány vojenské protipartyzánské jednotky. Děti již tedy do školy nechodily. Jen jednou za týden přicházely děti do místní sokolovny, kde jim byly na týden zadávány úkoly. Tragickým dnem se pak stala pro školu středa 9. května r. 1945 .Ten den byla za těžkého leteckého náletu na obec při jeho druhé vlně zasažena leteckou pumou přímo budova bývalé veřejné školy. Výbuch pumy navíc přivodil výbuch uskladněných výbušnin, které zde zbyly po německé posádce, takže budova školy byla zcela zničena.
Konec války tedy opět postavil vedení školy a obec před téměř neřešitelnou situaci, kde po zahájení nového školního roku učit. Problém však ve srovnání se situací po požárech školních budov byl o to těžší, že tentokrát byl daleko větší počet tříd. Znovu se vyučovalo po domech v celé obci. Třídy byly umístěny v evangelické škole, v evangelické faře, v  sokolovně, v hostinci u Zvolánků (v pivnici), v domě u Slámů na náměstí a v bývalém zdravotním středisku. Ani to však nestačilo a bylo nutné zavést vyučování na směny.
Za této velmi těžké situace bylo naléhavé co nejdříve zahájit výstavbu školy. Ukázalo se však, že pozemek, na kterém doposud veřejná škola stála, pro svou malou rozlohu nevyhovuje. Místní národní výbor proto navrhl pro stavbu školy čtyři pozemky, ze kterých byl vybrán pozemek za bývalou evangelickou školou, který byl majetkem A. Lacinové z č. 3, E. Bednáře z č. 206 a evangelického českobratrského sboru.

Vypracováním návrhu na novou školní budovu byl pověřen ing. arch. F. Pacholík z Prahy. První návrh však nebyl zpočátku schválen Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Bylo proto vypracováno několik dalších návrhů. Po zdlouhavém jednání s vedením výše uvedeného ústavu se nakonec podařilo prosadit první návrh.

Ze čtyř firem, které se ucházely o provedení stavby, byla vybrána firma Konstruktiva n. p. Praha. V roce 1947 byla tak stavba nové školy zahájena. Oproti předpokladu, že stavba bude dokončena do začátku školního roku 1948 - 49, se stavební práce opožďovaly. Příčinou byl nedostatek finančních prostředků i stavebního materiálu. Bylo proto třeba shánět neustále peníze a poukazy na stavební materiál. Velikou zásluhu na tom, že se vše podařilo obstarat, měl tehdejší ředitel školy J. V. Janáček, předseda tehdejšího MNV Jan Kohl a později i J. Rédl. Tito lidé vykonali bezpočet cest do Prahy na různé instituce včetně ministerstev, kde vedli velmi obtížná a zdlouhavá jednání za účelem obstarání potřebných prostředků. Přesto se dokončení školy neustále oddalovalo. Do závěrečné fáze se výstavba školy dostala až v roce 1951. Na jaře tohoto roku již bylo jasné, že se podaří celou stavbu dokončit do zahájení nového školního roku.

Kromě dokončovacích stavebních prací však ještě bylo mnoho dalších úkolů, které bylo třeba před otevřením nové školy splnit. Velkou zásluhu na provedení všech dokončovacích prací měli místní občané, obyvatelé okolních obcí a učitelé školy. Významnou pomoc při některých odborných pracích poskytli i dělníci strojírenského závodu ve Starém Ransku. Při prázdninovém úklidu novostavby, kromě učitelů, obětavě pomáhaly místní ženy i ženy z okolních obcí. Ještě před koncem školního roku 1950 - 51 vykonali mnoho práce na úpravě okolí školy i žáci vyšších ročníků. Přestože bylo vykonáno mnoho práce, nebylo zdaleka vše ještě hotové, ale vlastní budova školy byla koncem srpna r. 1951 připravena ke slavnostnímu otevření. K tomu také došlo za velké účasti místních občanů i obyvatel okolních obcí v neděli 2. září roku 1951.

Školní rok tedy mohl být zahájen v novém prostředí. Tím se také rázem změnila situace všech žáků i zaměstnanců školy. Ti všichni mohli od této chvíle užívat jednu z nejmodernějších škol v rámci celého tehdejšího Pardubického kraje. Budova měla 16 učeben, 2 dílny, 3 odborné učebny, cvičnou kuchyni, školní jídelnu s kuchyní, velkou tělocvičnu a vlastní lékařskou ambulanci. Každá třída měla i svou vlastní šatnu. Budovy 1. a 2. stupně byly propojeny chodbou, ze které byl vstup do sborovny, ředitelny, místnosti se školním rozhlasem a dalších místností, které sloužily jako sklady, archiv. Jedna z místností sloužila i jako žákovská knihovna. U tělocvičny byly připraveny k užití sprchy.

Budova školy udivovala nejen svou moderností, ale také svým celkovým vzhledem, neboť velmi dobře zapadá do okolního prostředí. Stala se druhou, zdaleka viditelnou dominantou obce.

Bohužel se však nepodařilo přes velké úsilí ředitele školy a představitelů obce splnit celý záměr na vybudování školního areálu. Kromě budov vlastní školy měly být součástí tohoto areálu další objekty, a to budova mateřské školy, bytový dům pro svobodné učitele a byt pro školníka a dále pak několik vzájemně oddělených domků, které měly sloužit jako bytové jednotky pro učitelské rodiny. Z tohoto záměru se podařilo uskutečnit pouze vybudování bytového domu pro svobodné učitele a bytu pro školníka. Přestože u dalších objektů již byly vykopány základy a sklepy, musely být další práce z příkazu nadřízených orgánů zastaveny a výkopy zahrnuty. Příčinou byl nedostatek finančních prostředků, které musely být přesunuty na Ostravsko, kde bylo započato v rámci 1. pětiletého plánu s budováním těžkého průmyslu.

Přestože se nepodařilo celý záměr výstavby školního areálu uskutečnit, byl výsledek několikaletého pracovního úsilí obdivuhodný a předčil očekávání mnohých občanů a nepochybně mnohonásobně předstihl původní záměr na vybudování nové školy z předválečného období.

Nová škola svými nesrovnatelně lepšími podmínkami vytvořila pro učitele a žáky nové možnosti pro rozvoj vzdělání. Je však třeba poznamenat, že za dlouhá léta svého působení si krucemburská škola vytvořila v oblasti vzdělání dobrou pověst. Je nade vší pochybnost, že rozhodující úlohu při utváření této pověsti měli učitelé, kteří svou prací položili základy pro další rozvoj znalostí bývalých žáku školy, pozdějších schopných a zručných dělníků, řemeslníků, pracovitých rolníků, ale i úředníků, techniků, učitelů, středoškolských a vysokoškolských profesorů, inženýrů, lékařů a mnoha dalších odborníků pracujících v nejrůznějších oborech lidské činnosti.

Po otevření nové školy již sice nedošlo k výrazným změnám v jejím životě, které by se svým významem vyrovnaly událostem v poválečném období. Přesto však několik změn nastalo. Koncem padesátých let došlo k odloučení žáků 2. stupně ze Ždírce, Nového Ranska a Kohoutova, neboť v sousedním Ždírci n. D. byla zřízena úplná devítiletá škola. Opačná situace nastala v Hluboké, kde byla pro malý počet žáků zrušena v roce 1965 jednotřídní škola a žáci od 1. ročníku začali chodit do krucemburské školy. V 70. a 80. letech docházeli po několik let do zdejší školy také žáci ze Studence a ze Sobíňova. Jednalo se však pouze o žáky 2. stupně, a to do doby, než byla ve Ždírci postavena nová škola.

V současné době krucemburskou školu, kromě místních dětí, navštěvují děti z Vojnova Městce, Radostína, Hluboké, Starého Ranska, Studence a Benátek.

Krucemburská škola žije dále svým typickým životem. V posledních letech byly provedeny některé vnější stavební práce, které jistě přispěly ke zkrášlení vzhledu celého školního areálu. Bílá fasáda září do daleka a nemůžeme si nepovšimnout ani nové střešní krytiny. Ale i vnitřní vybavení školy se neustále obnovuje a modernizuje. Třídy jsou postupně vybavovány novým školním nábytkem. Byly vybudovány odborné učebny - 2 počítačové učebny, které slouží žákům nejen v hodinách informatiky, učebna jazyků, učebna fyziky a chemie, učebna dějepisu, učebna hudební výchovy. Učební pomůcky každoročně doplňované zpestřují a zkvalitňují vyučování žáků na 1. i 2. stupni školy.

Postupně se mění další generace žáků a učitelů. Radost z dobrých výsledků se střídá s úsilím o překonání nejrůznějších problémů.